9. 3. 2026   PhDr. Vojtěch Bednář

Největší očekávání jsou na vedoucího pracovníka kladena tehdy, když přichází po předchůdci, který byl z nějakého důvodu mimořádně neoblíbený nebo který se dopustil nějaké zásadní chyby. Bohužel zejména v prvním případě se stává, že to, co se od nás čeká prostě a jednoduše nemůžeme splnit. Důvodem mohou být naše kompetence, stanovené cíle, nebo prostě a jednoduše nereálnost představ, které mají naši kolegové o pozici, kterou vykonáváme.

Co dělat v takovém případě?

Především, vedoucí pracovník by měl vědět, co od něj očekávají jeho nadřízení, ale stejně tak i to, co jeho kolegové a podřízení. Nejlepší způsob, jak se to dozvědět je mluvit s n nimi, diskutovat a ptát se, přesto se stává, že mnoho očekávání zůstane v rovině zbožných a z podstaty věci nerealistických přání, případně že se o nich dozvíme až v okamžiku, kdy je zklameme. Bohužel, to je život a musíme se s tím vypořádat.

Buďte transparentní v cílech a chování

Vedoucí by měl svým zaměstnancům jasně a jednoznačně říct, co je jeho cílem, jaké jsou jeho priority a zejména, co očekává od nich samotných. Měl by jim to říct na začátku svého působení, ale také průběžně, ideálně po každém významnějším kroku. To ale nestačí; stejně tak je potřeba jasně říkat, jaký je náš vztah s nadřízenými. Zvláště opatrní buďte s kritikou nadřízeného vedení. V některých případech sice vede k tomu, že působíte sympaticky, ale toto chování posiluje tendenci zaměstnanců myslet si, že ve skutečnosti děláte něco jiného, než co říkáte. Úplně nejlepší a nejbezpečnější je dát se jednoznačně a otevřeně na stranu vašich nadřízených a deklarovat, že s podřízenými hledáte způsoby, jak naplňovat jejich cíle, ale o náplni těchto cílů nepochybujete.

Odmítejte

Pokud jste konfrontováni s požadavkem, který nemůžete naplnit, dejte to jasně a otevřeně najevo. Častou chybou vedoucích pracovníků je, že požadavky, které nemohou splnit, ale které znějí „logicky“ nebo alespoň oprávněně mají tendenci odkládat, a tak zvaně zahrávat do outu s tím, že se jim „jednou budeme věnovat“. Tím opět vznikají nesplnitelná očekávání, která se časem mohou akumulovat a vytvářet dojem, že jsme nespolehliví. Nejlepší a zároveň jedinou obranou proti tomu je v případě, že jsme s takovým požadavkem konfrontováni jasně a srozumitelně říct, že ho splnit nedokážeme nebo neumíme. Vysvětlit proč a dodat, že kdyby to bylo v naší moci, rádi bychom no naplnili. Ano, je to nepříjemné, ale je to lepší než to, co by mohlo přijít.

Pozor na nedorozumění

Nedorozumění patří k životu a stává se nám. Pokud ale máte pocit, že k nedorozumění mezi vámi a podřízenými dochází nápadně často, je možná důvodem nesprávné očekávání. Typicky je třeba dávat pozor na situaci, kdy podřízení něco neudělají nebo nesplní proto, že si mysleli, že „to není potřeba“. Pokud byste takovou situaci nechali být, zavdáváte na potenciálně nebezpečný problém.

Na závěr

Přehnaná anebo nesplnitelná očekávání nikdy zcela neodstraníme. Můžeme však proti nim bojovat a naší nejsilnější zbraní je otevřenost a transparentnost ve všem, co říkáme svým kolegům a hlavně děláme. Úplně nejdůležitější je dát jasně najevo, že stojíme za těmi, kteří nás dosadili do funkce a nesou za nás odpovědnost.